Předmluva Tomáše Špidlíka k českému vydání Filokalie
ŠPIDLÍK, T., Předmluva, in Filokalie I., Refugium, Olomouc 2019, s. 5–7.
Zvučný titul Filokalie se obvykle překládá jako „láska ke kráse“. Avšak vydání slovanské nese název Dobrotoljubije (Добротолюбие), tedy „láska k dobru“ (ke ctnostem). Tento dvojí překlad odpovídá dvojímu významu řeckého slova kalos (καλός), které zahrnuje obojí. Krásnému písmu říkáme kaligrafie, ale když turista v Řecku stále slyší „kala, kala“, pochopí, že se jedná o běžné zvolání, které znamená něco jako ujištění: „dobře, dobře“. Už od nejstarších dob se slovem filokalie označují sbírky krásných a dobrých textů.
Filokalii, kterou má čtenář nyní v rukou, nazvali „breviářem hesychasmu“, přesněji by se řeklo manuálem novohesychastického hnutí. V Benátkách v roce 1982 oslavili dvousté výročí jejího vydání. Vyšla poprvé v Itálii z důvodů praktických. Řekové byli pod tureckou nadvládou a ta nedovolovala vlastní tiskárnu. Ale právě pod touto cizí nadvládou se paradoxně počala obnova východního mnišství. V Rusku totiž ničily duchovní vývoj klášterů osvícenské reformy zavedené Petrem Velikým. Rumunskou Transylvánii si zase přisvojilo Rakousko-Uhersko a rušily se tam kláštery z rozkazu Josefa II. Mniši, kteří usilovali o duchovní život ve vnitřním klidu (hesychia; ἡσυχία) a kontemplativní modlitbě, našli útočiště v té části Rumunska, která spadala pod tureckou moc. Tam se začala kultivovat „modlitba srdce“ a začaly se sbírat staré texty otců, které jí vyučovaly. Posbírané texty uspořádali do jedné sbírky Makarius z Korintu († 1805) a Nikodém Hagiorita († 1809), tj. ze Svaté hory Athosu. V úvodu vysvětlují cíl této kolekce: posbírat texty, které „pro svůj vzácný ráz nebyly nikdy vytištěny (opisovaly se totiž ručně), a tak prakticky zmizely“, a učinit je přístupné mnichům i laikům.