Úvod Teofana Zatvornika k ruské verzi Filokalie 1

Filokalie I., Refugium, Olomouc 2019, s. 10–15.

Milovníkům duchovní literatury zde v ruském překladu (a s dodatkem k němu) předkládáme všem známou Filokalii. 2 Nejprve však pár slov k tomu, co Filokalie vlastně znamená.

Jedná se o překlad řeckého slova φιλοκαλία, které vyjadřuje náklonnost ke krásnému, povznášejícímu a dobrému. 3 V užším smyslu pak vyjadřuje výklad skrytého života v Pánu Ježíši Kristu. Náš skrytý život v Pánu Ježíši Kristu, a tedy život skutečný – křesťanský, začíná, projevuje se a směřuje k dokonalosti, v míře pro každého určené, podle vůle Boha Otce. Děje se díky tomu, že v křesťanech působí milost Ducha Svatého pod vedením samotného Pána Ježíše Krista, jenž nám přislíbil, že s námi zůstane navěky.

Boží milost povolává k takovému životu všechny. A zároveň není takový život pro všechny pouze možný, ale přímo povinný, neboť v něm tkví podstata křesťanství. Všichni povolaní se ale nestávají jeho účastníky. A také jej všichni reální účastníci nepřijímají se stejnou intenzitou. „Miláčci Boží“ však do něj vstupují hlouběji a na míru stupně vystupují do výše.

Projevy takového života v Pánu, stejně jako bohatství úrovní, v nichž se rozvíjí, nejsou méně vydatné a rozmanité než naše konvenční představy o běžném životě. A kdyby se dalo přímo pochopit a jasně zobrazit vše, co se v něm odehrává (nepřátelské útoky a pokušení; boje a sebepřemáhání; pády a vzestupy; začátky a upevňování různých projevů duchovního života; stupně celkového prospívání a také – pro každý stupeň charakteristické – stavy srdce a mysli; koordinace svobody a milosti ve všem; pocit Boží blízkosti či naopak oddálenosti od Boha; cit pro všemohoucí prozřetelnost a nezvratné sebeodevzdání se do rukou Pána, s postupným odkládáním všech vlastních způsobů jednání – za neustálého a namáhavého snažení se), kdyby toto všechno a mnoho dalšího, co nelze oddělovat od pravého života v Bohu, bylo možné jasně a snadno uchopitelně vyobrazit, vyvstala by před námi situace nanejvýš přitažlivá. Obraz nesmírně poučný, přirovnatelný třeba k cestě kolem světa.

Cestovatelé si zapisují poznámky o všem, s čím se na svém putování setkali a co považují za hodné pozornosti. Své poznámky psali též „miláčci“ Boží. V různých směrech prozkoumali všechny stezky duchovního života. Popsali vše, s čím se setkali a co prožili na své vysoce namáhavé pouti. Nicméně úděl a význam těch či oněch poznámek není stejný.

Ti, kdo nemají možnost cestovat, si mohou o cizích zemích utvořit celkem dosti adekvátní představu, aniž by se hnuli z místa, a to četbou zápisků jiných cestovatelů, neboť formy života celého tvorstva se sobě víceméně podobají, ať už se projevují kdekoli. To však nebývá ve vztahu ke zkušenostem v duchovním životě. Chápat je mohou jedině ti, kdo reálně takový způsob života absolvují. Pro ty, kdo na tuto cestu nevstoupili, se jedná o vědu zcela nepochopitelnou. Ale ani ti, kdo na ni vstoupili, nemohou pochopit ihned vše. Jejich pojmy a představy se projasňují na míru překonané cesty a na míru pohroužení se do krajiny Ducha. Na míru znásobení vlastní zkušenosti duchovního života se stávají jasné a pochopitelné popisy zkušeností, zaznamenané svatými otci.

Zároveň však popis různých projevů duchovního života, jak je zachycený v patristické literatuře, může být přitom ku prospěchu všem křesťanům. Dává každému porozumět, že pokud ještě nezakusil to, o čem se pojednává ve zmíněných spisech, znamená to, že v jeho ustálené podobě života (bez ohledu na to, že je v souladu s jeho křesťanským svědomím) ještě není dovršené zdokonalování, nad které by už nebylo více, co si přát, a nad které by už nebylo, kam výše stoupat. Pochopení takové dynamiky nemůže nevyvolat touhu po rozkvětu. Nemůže nevábit ke stálému postupu vpřed, kde se zároveň ukazuje něco lepšího, než čím doposud on sám disponoval.

Těm, kdo se dali cestou k lepšímu a dokonalejšímu, dává popis duchovního života potřebné pokyny v pochybnostech a nedorozuměních. To v případě, není-li nablízku zkušené osobní vedení. Anebo když i ono naráží na neřešitelné situace, které nedovolují uplatnit definitivní rozhodnutí, jež by mělo veškeré váhání na cestě odstranit. Velmi důležité pak bývá poznat, kam a jak v konkrétním případě našlapovat, aby člověk nechyboval. A právě tady leckterý výrok otců zahání temnotu a jako blesk svou září protíná černou noc.

Patristická literatura vůbec je jakousi duchovní lázní, kam (četbou uvedeni do fenoménů duchovního života) věřící vstupuje vědomím a srdcem a je v ní obnažen citovému působení, vybuzenému kontemplací. Cítí, jak v té chvíli přebývá v nějaké jiné, světlem prosycené a životodárné atmosféře. Jsou to chvíle odpočinku, během nichž se obvykle rodí a dozrávají různé ratolesti na stromu duchovního života. A proto u toho, kdo něco takového prožívá, není nic neobvyklého, že má-li jen chvíli volného času, spěchá ke spisům o zkušenostech z duchovního života. Stejně jako se milovník zisku nebo radovánek hrne na slibná místa. Přitom se často touží nadýchat oživujícího a povzbuzujícího duchovního vzduchu. A to přece není prázdná zvědavost. Kdepak, jde o úsilí nezbytně nutné k prospívání a blahu našeho ducha.

To je také důvod, proč mezi skutečnými křesťany vždy bylo a je potřeba mít po ruce patristické spisy o duchovním životě. Ovšem nakolik chvályhodné je vědomí takové potřeby, natolik je závazné její uspokojování u těch, kdo se tím zabývají a jsou toho schopni. Této potřebě se dávalo vždy zadost; a to buď vydáváním spisů otců v kompletním znění – jako například Makaria, Izáka a Efréma Syrského, Jana Klimaka a mnoha dalších –, či neméně vydáváním sborníků a výňatků z autorů. Právě mezi takové (nejlepší) sborníky patří také všem známá Filokalie.

Nyní je zřejmé, co Filokalie znamená. Dává nám slova a rady duchovní střízlivosti. A to jak ve formě rozsáhlých úvah, tak kratičkých výroků o vnitřním duchovním životě, se všemi pro něj charakteristickými projevy a činnostmi. Tato kniha je sestavena pro nasycení duchovních potřeb horlivých, aby prospívali. Čtenáři vědí, jaké poklady duchovní moudrosti se ve Filokalii skrývají: samotnou četbou vyvstává sladkost. Ale i když se z této četby radují a formují se podle ní, nemohou se zbavit bolestné lítosti, že mnohému stejně nerozumějí. Ani ne tak kvůli obsahové výši a hloubce, ale kvůli dnes již nevyhovujícímu překladu. Proto vyvstala nutnost přeložit knihu znovu.

Tuto potřebu si uvědomujeme už dávno. Do určité míry ji uspokojily překlady publikované v Křesťanském čtení   4 od prvních let jeho vydávání. Pak také vydávání jednotlivých pojednání, které se staly součástí Filokalie, například Maxima Vyznavače (O lásce: ta je obsažena v řecké Filokalii), Hesychia či Petra Damašského. 5 Autor této kolekce měl v úmyslu nejprve jen revidovat to, co již v církevněslovanském překladu 6 existovalo, poté dopřeložit pasáže, které chybí, a dát tak čtenářům Filokalii v ruském překladu kompletní, tedy v celé verzi řeckého originálu. Postupně ale redaktor nabyl přesvědčení, že je pro nás nezbytné Filokalii, oproti rozsahu, jaký má v řečtině, rozšířit. Neboť i když je řecká Filokalie kompletnější než církevněslovanský překlad, stejně neobsahuje vše, co nám svatí otcové pro vedení v duchovním životě odkázali a co by bylo prospěšné a útěšné pro milovníky této literatury. Zde tedy předkládáme soubor Filokalie v ruské verzi, ovšem oproti řecké doplněný, a tedy rozsáhlejší.

Naše nová sbírka navazuje na předchozí Filokalii. Ale je zřejmé, že u jednotlivých otců existuje širší paleta textů, které do Filokalie zařazeny nejsou. Jestliže je shledáváme analogické s celkovým charakterem díla daného otce, do naší nové sbírky je vkládáme. A také pokud si všimneme, že mezi otci, od nichž texty přebíráme, jsou zmiňováni ještě další otcové, kteří nám zanechali popis duchovního života, pak i jejich texty uvádíme. 7

Konkrétně pasáž o svatém Antonínovi v předchozí (řecké) Filokalii obsahovala jen jeho ponaučení ve 170 verších. 8 Do tohoto nového sborníku jsou navíc zařazeny jeho další spisy.

Svatý Makarius (Veliký, † 390?) tam naopak chybí, 9 neboť obsahuje tzv. Metafrastovy parafráze Makaria ve 150 verších, 10 nám známých 7 proslovů. 11

Předchozí Filokalie z Izaiáše Poustevníka († 491) obsahuje jen 27 krátkých veršů. 12 My kromě toho uvádíme jeho známých 29 proslovů v novém překladu z latiny. 13

Stejně postupujeme rovněž ve vztahu k Evagriovi a svatému Markovi Asketovi (Eremitovi). Podobně se věci mají rovněž v dalších svazcích Filokalie.

Taková je tedy podoba složení nové Filokalie. Celkově sleduje předchozí překlad a ještě navíc jej doplňuje. Co se konkrétně stane součástí následujících svazků naší Filokalie, ještě nemůžeme přesně určit. Budeme však shromažďovat knihu za knihou a sledovat jediný cíl: aby milovníci této literatury nepřišli zkrátka. To totiž shledáváme za prvořadě potřebné ve vedení jejich života v Bohu.

Co se způsobu zařazování textů týče, ne všechny spisy budou uvedeny kompletně. Některé práce je totiž vhodnější uvádět zkráceně. Činit tak budeme buď v určitém systematickém pořadí, nebo bez něj, formou jednotlivých výroků. Ale samotné rady otců budou předkládány vždy jejich vlastními slovy.

Čtenářům je takto předkládán první svazek Filokalie v novém složení. Rámcově obsahuje:

— Spisy Antonína Poustevníka

— Rady Makaria Velikého a výňatky z jeho promluv

— Proslovy Izaiáše Poustevníka

— Rady Marka Askety

— Spisy Evagria Pontského

V tomto pořadí jsou seřazeny spisy také v řecké Filokalii. Svatý Kassián, který je v řeckém originálu zařazen mezi Evagria a svatého Marka, je v našem vydání přenesen do dalšího svazku. Svatému Antonínovi odpovídá časově i významově svatý Pachomius. Z jeho odkazu uvádíme pravidla mnišského soužití, která do východní církve na severu přinesl svatý Bazil Veliký. Stejná pravidla ve svých spisech popisuje též svatý Kassián. Vzhledem k jejich příbuznosti k nim budou přiřazena ještě pravidla svatého Benedikta (Aniánského). Tím bude ukončen obsah svazku druhého. 14

Co bude obsahem dalších knih, ukáže čas. Provázíme sborník upřímným přáním, aby v něm milovníci duchovní literatury nalezli to, co si do něj přál vložit jejich redaktor.

---