Stručná informace o svatém otci Izaiáši Nitrijském a jeho spisech 1

Filokalie I., Refugium, Olomouc 2019, s. 10–15.

Svatý otec Izaiáš, poustevník, žil ve druhé polovině 4. století po Kristu (zemřel v roce 370) a byl současníkem otce Makaria Velikého. Místem jeho asketického boje se stala Skétská poušť neboli Skétis 2 v Dolním Egyptě, nedaleko Alexandrie, kde mniši vedli kontemplativní život v hluboké mlčenlivosti. Není známo, kdy se pro tento způsob života rozhodl. Víme jen, že byl synem chudých a nevýznamných rodičů, jak bude patrné z jeho pláče nad urážkami, kterými ho hanobil jeho žák Elizeus v době, kdy byl v pokušení a svého učitele zahrnoval urážkami a spílal mu do člověka nízkého původu.

Svatý Izaiáš se ale jinak těšil pozornosti svých současníků – mnichů. Mnozí z nich se jeho radami řídili a ochotně a poslušně se mu podřizovali. Znal ho také tehdejší patriarcha Alexandrie, který když zaslechl pomluvy jeho žáka Elizea, řekl: Ať oněmí prolhané rty, které drze a zpupně s pohrdáním mluví proti spravedlivému (Žl 31,19).

Svatý otec Izaiáš byl nesmírně pokorný a měl milost hlubokého vnitřního pláče, jak je patrné také třeba z jeho krátké odpovědi onomu žáku Elizeovi v momentu, kdy byl v pokušení mu na jeho křivdy a pomluvy odpovědět důrazněji, jak to naznačuje jeho 14. proslov (Pláč Izaiáše). Pozorné čtení tohoto úryvku dokáže obměkčit a zkrušit dokonce i srdce již zcela kamenné.

Podle zvyku otců, oddávajících se v poustevně mlčení, měl otec Izaiáš žáky dva – Petra a již zmíněného Elizea. Pro prvního sepsal ponaučení (26. proslov), zatímco pro druhého vyprávění, které nalezneme v Gerontiku (náš 27. proslov). Kromě těchto dvou žáků se jeho radami a pokyny řídili také mnozí další mniši, se kterými vedl rozpravy nejen osobně, ale také písemně. Svatého Izaiáše nazýváme poustevníkem pro jeho hlubokou lásku k samotě a pro asketické vzdálení se ode všech natolik, že v posledních letech života s ním žili pouze nejbližší, a i ti ho navštěvovali jen občas, jak je to patrné z 27. proslovu.

O spisech Izaiáše se zmiňují: biskup Amún v listu 3 adresovaném patriarchovi Teofilovi Alexandrijskému. Ale také mnich Nikefor ve svém spisu o střežení srdce 4 nebo Barsanuf Veliký, Jan Damašský, Řehoř Sinajský a další.

Dnem i nocí se otec Izaiáš neustále sytil Písmem Božím. A poté co vydatně čerpal vodu duchovní moudrosti z těchto pramenů spásy prýštící, sám sepisoval mnohé vynikající postřehy, které zahrnují různorodá pro duši užitečná témata a vydají na celou knihu. O této knize se zmiňuje Jan, biskup Antiochijský, 5 a přitom vyjmenovává další pro duši spásonosné spisy, pocházející z poustevny.

Sborník, který se nám dochoval, obsahuje z výše zmiňovaných spisů 29 proslovů a je velmi pravděpodobné, že nejsou kompletní. Ve výňatcích 6 jsou totiž místy uváděna i taková ponaučení, která se v 29 proslovech nenacházejí. Našich 29 proslovů pochází ze značně starého řeckého rukopisu, do latiny je přeložil Petr František Veronský. 7 V roce 1574 je vydal v Benátkách. Od té doby je zmíněných 29 proslovů (dále Proslovy) uváděno v tomto překladu ve všech patristických sbornících, ale pouze v latině. Proto v prvním vydání Filokalie není řecký text uveden. Poté byl vždy vynecháván. A tak tomu je dodnes. Kde ho lze nalézt, není známo. Nenamáhal se ho najít ani otec Migne ve svém vydání PG, odkud jsme převzali překlad zde uváděných Proslovů.

Takže mimo tyto Proslovy existují od téhož otce Izaiáše ještě Pravidla pro mnichy začátečníky, která zachoval otec Benedikt Aniánský (začátek 9. století) ve svém sborníku mnišských pravidel. O těchto pravidlech se ve zmiňovaném sborníku uvádí, že byla vyňata z Proslovů otce Izaiáše, kde je ale všechny najít nelze. Proto musíme připustit, že mnohé z pravidel jsou převzaty z proslovů Izaiáše Poustevníka, ovšem nedochovaných, anebo je světec přednášel zvlášť, a tím se oddělily od proslovů, určených různým osobám a v různou dobu. Potom asi kolovaly jen z úst do úst, až je někdo shromáždil do jednoho celku, ale nikoli popořádku podle jdoucích myšlenek, ale tak, jak je kdo vyposlechl. A tak se vytvářela jejich samostatná kolekce. Jsou ovšem téhož ducha a odpovídají obsahu pravidel svatého Antonína Velikého. Některé proslovy jsou s nimi dokonce totožné. Je třeba se domnívat, že otec Izaiáš byl společně s otcem Makariem Velikým nejbližším následovníkem učitelského daru otce Antonína Velikého.

Ve Filokalii je obsažena stať otce Izaiáše Jak střežit mysl. 8 Tvoří ji 27 veršů. Je o ní řeč v tom samém úvodu. Uvádí se zde, že jde o výňatek z Proslovů otce Izaiáše a že obsahuje krátké pokyny o tom, jak odrážet pokušení vnitřních myšlenek, jak zachovávat svědomí neposkvrněné, jak v srdci uchovat skryté ponaučení a v naprostém klidu rozumně ochraňovat všechny tři části duše. V označeném Migneho svazku PG je po Proslovech uvedena podobná stať O asketismu a vnitřní soustředěnosti, v 19. verších v řeckém textu. A tyto verše jsou rovněž výňatky z Proslovů. V samotném vydání na to poukazují citáty, odkud je který verš převzat. Některé z nich jsou doslova totožné s těmi, které jsou uvedeny v textu ve Filokalii. Ale protože mezi těmito devatenácti, stejně jako mezi oněmi dvaceti sedmi verši Filokalie, existují rady, které v Proslovech nejsou, stalo se to, mimo jiné, podnětem k tomu, abychom v tomto našem vydání obě tato díla otce Izaiáše uvedli.

Abychom nevynechali nic, co vytvořil otec Izaiáš, uvádíme zde také jeho výroky (kromě těch, jež jsou uvedeny ve Ctihodných vyprávěních), které jsou obsaženy v našem Abecedním pateriku, ale pouze ve slovanském překladu, neboť takový Paterik se v řečtině nevyskytuje. Tento slovanský Paterik je dílem našich milovníků asketismu. Každý sám uvidí, že mezi těmito výroky je nemálo takových, které v Proslovech nenajdeme.

Takto zde máme k dispozici:

— Proslovy otce Izaiáše Poustevníka 9

— Jeho pravidla určená začínajícím mnichům 10

— Jeho výroky  11

— Pasáže, Jak střežit mysl ve dvaceti sedmi verších, jsou převzaty z Filokalie 12

— Verše o asketismu a mlčenlivosti  13

Dodatek: Při překladu Proslovů Izaiáše Poustevníka jsme shledali za potřebné jinak rozdělit body každého proslovu. Jejich počet tak značně vzrostl. Každý proslov totiž vyjadřuje jiný obsah. Každou jednotlivou myšlenku označuje zvláštní bod.

---