Zprávy o životě a spisech svatého Makaria Velikého

Filokalie I., Refugium, Olomouc 2019, s. 142–145.

Bezprostředním pokračovatelem učitelského talentu svatého Antonína byl svatý Makarius Veliký (Egyptský). Zachovala se sice jen dvě vyprávění o tom, jak svatý Makarius navštívil svatého Antonína, ale je třeba mít za to, že se nejednalo jen o pouhé dva případy. Podle všeho mohl být svatý Makarius nejednou posluchačem častých promluv svatého Antonína, který když vycházel ze svého ústraní, mluvil někdy i celou noc ke shromážděným a dával jim přiléhavé rady. Nebo mluvil k bratřím v klášteře, jak o tom svědčí otec Kronius. 1 Díky tomu v promluvách svatého Makaria zaslechneme takřka doslova to samé, co obsahují rady svatého Antonína. Všimne si toho každý, kdo čte myšlenky obou světců popořadě. A nelze neuznat, že tento svícen – svatý Makarius – byl zažehnut právě od velikého světla, svatého Antonína.

Vyprávění o životě svatého Makaria se nezachovala kompletně. Vše, co se o něm lze dozvědět, je shromážděno v jeho životopise. Ten bývá uváděn při vydávání jeho promluv. Nejpozoruhodnější je v něm případ křivého obvinění, které utrpěl, když ještě žil poblíž vesnice. Jakou tu projevil pokoru, jaké sebeodříkání a jakou odevzdanost Boží vůli! Tyto rysy pak charakterizovaly celý další život svatého Makaria. Hlasitě o něm svědčil také satan, jehož nakonec pokora svatého Makaria srazila na kolena. Pokora byla žebřem k oněm vysokým stupňům duchovní dokonalosti a darům milosti, jaké nakonec v osobě svatého Makaria pozorujeme.

Ze spisů svatého Makaria se zachovalo 50 promluv  2 a jeden list. Už dávno jsou v ruštině vydávány  3 a není zapotřebí je uvádět v našem sborníku kompletně. Učinili jsme z nich proto kompilaci. Ta vyjadřuje rady svatého Makaria v adekvátním seřazení. Představuje totiž určitý celek a pozoruhodná je tím, že podrobně vysvětluje podstatu křesťanství: posvěcování padlé duše prostřednictvím působení milosti Svatého Ducha. 4 To je hlavní bod, kam směřují téměř všechny myšlenky svatého Makaria. Stejně postupuje rovněž řecká Filokalie. Ta z díla svatého Makaria také neuvádí kompletní promluvy, nýbrž 150 veršů, které sestavil Simeon Metafrastes z Makariových promluv, které tvoří nám známých sedm proslovů. 5 Co učinil Metafrastes, může provést každý. Stejně tak postupujeme i my. 6

Svatý Makarius se nedotýká konkrétních podrobností asketického boje. Ti, na něž se se svými promluvami obracel, byli už beztak usilovní asketové. Proto se věnuje především tomu, aby dal jejich úsilí patřičný směr. Zdůrazňuje zásadní cíl, k němuž je třeba směřovat, když takové námahy a těžkosti podstupujeme. A jak už bylo uvedeno, cílem je posvěcení duše milostí Ducha Svatého. Zduchovňováním se stává duše duší. Bez toho žádný život není. Zduchovnění je také zárukou budoucího světlého stavu.

Svatý Makarius se zabývá stavem padlé duše. Učí ji, jak z tohoto temného stavu, stavu mrtvolnosti, vyjít na světlo, jak se vyléčit a oživnout. Jeho rady proto nejsou důležité jen pro askety, kteří se zřekli světa, ale také celkově pro všechny křesťany. Smysl křesťanství tkví přece právě v tom, aby se člověk ze svého pádu pozvedl. Kvůli tomu k nám přišel Pán. Týkají se toho všechna jeho spásonosná ustanovení v církvi. Svatý Makarius sice v tomto díle všude staví jako podmínku úspěchu vést asketický život a zříci se světa, ale určité zřeknutí se světa je závazné rovněž pro laiky. Kdo totiž miluje svět, nenávidí Boha. A tedy o jakém spasení je tu vůbec řeč?

Ve výboru rad budeme zachovávat takový sled, jaký sám od sebe povstává v mysli při čtení promluv svatého Makaria. Světec často uvádí myšlenky o samotném našem počátku a znázorňuje, v jakém světlém stavu přebýval první člověk. To proto, aby se tím temnější vyjevil už beztak temný stav padlého člověka, který líčí v těch nejodpudivějších obrazech. Obojí činí kvůli tomu, aby co nejzřetelněji vyjádřil neomezené Boží milosrdenství, které se vůči nám projevuje ve spáse skrze vtělení jednorozeného Božího Syna a milost přesvatého Ducha. Všechna tři témata pak prezentuje za tím účelem, aby ve všech vybudil touhu uskutečňovat vlastní spásu a zahořet statečností k trpělivému absolvování a dokonání celé cesty spásy. Tato cesta začíná pevným odhodláním následovat Pána, až k položení života. Poté pokračuje skrze namáhavý asketický boj v sebepřinucování a sebeovládání, což ale přivádí k citelnému působení milosti. Anebo, jak světec říká, k tomu, aby se nakonec do srdce vylila milost Svatého Ducha v celé své síle a účinnosti, což člověka přivádí k co možná nejvyšší dokonalosti už tady na zemi v našem Pánu Ježíši Kristu a zakončuje se stavem duše v budoucím životě. Ten je dvojího druhu.

Takto jsme všechny myšlenky svatého Makaria Velikého shromáždili 7 pod následujícími názvy:

— Světlý stav prvního člověka 8

— Temný stav padlého člověka 9

— Jediná naše spása: Pán Ježíš Kristus 10

— Vytváření pevné odhodlanosti následovat Pána 11

— Stav asketické námahy  12

— Stav těch, kdo zakusili pocit milosti  13

— Možná křesťanská dokonalost na zemi  14

— Budoucí stav po smrti a vzkříšení   15

Všude jsou citáty svatého Makaria uváděny doslovně. Editor za sebe pojmenoval jen proslovy. První číslo uvedené v závorce za citáty označuje kapitolu, druhé pak její odstavec neboli verš. Je třeba poznamenat, že mezi verši jsou takové, které obsahují více podnětných myšlenek, a proto jsou někdy citovány vícekrát.

---